1. kapča 2/2

17. února 2009 v 10:15 | Blytonka oglosováno by Mája @ wlkeR |  FF - HP za hranicemi času
Harry Potter za Hranicemi zdravého rozumu a Času 2/2

trestanec: Blytonka
dozorci: Mája @ wlkeR


Změnilo! A to hodně! (Nah, je to úplně stejná blbost jako předtím, včetně vykřičníků) Všechno se opravilo! Je tu všude čisto a zmizely mezery.Obrazy na mně vesele mávají a brnění salutují (zapomněl zmínit ten lehký opiový opar, co se line po chodbách)! A hlavně jsem zatím nikde neviděl Voldemorta! Připadám si jako v hororu(pohádce)... (Pst! Už na to přišel! Dejte mu někdo misku pudinku a otevřete klec hladových teletubbies!)



Když přijdu před chrlič slizu, za kterým kdysi stávala ředitelna, sám uskočí, jako by mně zval dál (chudášek ani nepozná, když vyděsí k smrti kus šutru). No co. Když už jsem tady, tak proč ji nenavštívit, že? Zkontroluju baterii ve foťáku. Vyjedu po schodech a už otvírám dveře...a je tu spousta nádherných knížek, různé zajímavé přístroje, obrazy moudře vyhlížejících kouzelníků a čarodějek, Moudrý klobouk a nádherný pták (Brumbále, je mu JEDENÁCT!!)! Je celý červený a ztvrdlý... (tik)kde já o nich už čet...No jasně (v… Mahabharátě)(epos o Gilgamešovi?)! Musí to být fénix (jo, jasně, fénix).

Je nádherný. Přijdu k němu, pohladím ho a -světe, div se- on překrásně zazpívá uspávačku a položí mi hlavičku na rameno (wlkeRovi právě vytekl mozek očima)! Ach, jak je úžasný. Chce mě sežrat a ještě mě pořádně nezná. (potřebuju vzduch… včetně blonďáka, co ho do mě napumpuje, prosím).

Najednou se otevřou dveře, kterých jsem si předtím nevšiml a do ředitelny vejde jakýsi pán...no...možná spíš stařec, nebo děda...vyberte si...no prostě tu stojí starší osoba mužského pohlaví (a tos poznal jak?)(Podle toho ptáka přece!). Na nose mu trůní (a vládnou světu) půlměsícové brýle, pod kterými mě zvědavě pozorují bledě modré oči s veselými jiskřičkami. No to je něco otřesného. (Říkám celou dobu.) Ten pohled mně dostal (kam přesně, bude nutná operace? +fasuje skalpely+)(operace? Ohledání těla). Ještě se na mně nikdo nedíval jinak, než jak kočka na myš, ale tenhle dědula ne. Ten na tebe kouká jak řezník na myš; četl tu někdo Černé Světlo? Uhh. Najednou zjišťuju, že si tím jediným pohledem získal mou důvěru (ani nepotřeboval lízátko…). Něco jako kouzelný dědeček z mudlovských pohádek.

Děda pomalu sestupuje z nebes po schůdcích dolů a přitom si mě bedlivě prohlíží pod rentgenem připraveným pohotovým wlkeRem (řekněte, až bude čas zapnout gama-zářič). Zdá se mi mírně překvapený. Abych pravdu řek, jsem docela překvapený, proč on je překvapený, když bych tu měl být překvapený spíš já, neboť mě k mému překvapení Moudrý klobouk poslal někam, kde se všechno opravilo a vyčistilo a kde se ke mně fénix, kterého jsem nikdy dřív neviděl, chová jak ke svému nejlepšímu kamarádovi (Error. Requested sense could not be retrieved. Retry? Y/N)(virus). No... (ještě jednou řekneš 'No…' a vyoperuju ti slepý střevo. Nosem.)na přemýšlení už mi moc času nezbývá, protože sovětské tanky zahájily palbu. Děda už totiž přijde ke mně, pak se posadí a pokyne mi, abych si sednul taky, a to na křeslo, které před chvílí vyčaroval (takže Brumbál je vyučený magický čalouník; jo, to dává smysl, někdo takový se na post ředitele školy hodí skvěle).

Samozřejmě, že než si sednu na rozžhavené křeslo, překontroluju, jestli není křeslo nějak očarované, ovšem v tu chvíli tam oknem vyleze několik opic a začínají mě trhat na kousíčky. Nic proti tomu sympatickému dědulovi, ale každodenní zkušenosti mě naučily být opatrný (bude někomu vadit, když se na tomto místě hystericky rozesměji?)(Ne! *už se směje delší dobu*).

"Dobrý den, prosím vás, kdo jste?" Vypravím ze sebe neskutečně zdvořilostní frázi. Předpokládám (ovšem špatně) že tímhle snad nic nezkazím a tenhle rozhovor neskončí jako většina mých předešlých rozhovorů, a sice cruciatem (tak se říká transferu do Itálie? A kde je teda ta hranice času?). Dědula na mě ještě chvíli zírá, ale pak se rozhoupá a vypraví ze sebe:

"Albus Brumbál, ředitel této školy. Doufal jsem, že vás opičky rozdrtí. Bohužel se tak nestalo. Můžete vyskočit z okna?" Aha, tak teď už to chňápu (a podal bys mi vysvětlení? Pokud možno nitrožilně). Když je to říďa školy, tak to se tu určitě učí (no, může to bejt taky jenom maska pedo- bordelu) a učilo se tu v minulosti, takže já jsem teďkon (já jsem wlkeR, netěší mě.) v minulosti. SUPÉÉÉÉÉR!!!!!!!! (Umři)

"Smím se vás zeptat, kdo jste, jak jste se sem dostal, kde jste vzal meč Godrika Nebelvíra a jak to, že si tak dobře rozumíte s mým fénixem a proč neumíte napsat víc jak jednu větu(hej, na toho kluka musíš pomalu, pokud možno po jednotlivých písmenkách)?" Otázal se tentokrát zdvořile ten ředitel (já vás oba brzo zředim, že ste to ještě neviděli; Seve, benzín!). Chvíli mi trvá, než vůbec pochopím význam těch slov, protože se právě vzpamatovávám z toho, že mi vyká (tomu se říká kulturní šok). No dobře, ale co mu mám odpovědět? (I am a banana!) Nemůžu mu přece říct: Já nemám jméno a jsem z budoucnosti (proč taky říkat pravdu, že). Hmm. (Ommm.) Už to mám! Budu lhát (hlavička. Na hřebíčku. Kdepak mám bourací palici)(Podávám aspoň kladivo). Sice se mi moc nechce, ale jeho by z pravdy určitě klepla pepka, Mája i wlkeRek.


"Já jsem Alex White, dostal jsem se sem (musím… odolat… připsání… předpony…)hlavní branou, meč jsem dostal od neznámého obchodníka s lízátky a co se týče fénixe, tak tomu sám nerozumím (tomu nerozumí nikdo, ví se jen, že sou nás čtyři procenta)(Hele mě z toho nevynechávej, to nechápe ani ten zbytek. Včetně opiček.). A chtěl bych se vás zeptat, jestli bych tu nemohl studovat." Proč to neshrnout, že? (já bych to radši rovnou zmuchlal a vyhodil)(Já bych se s tím tolik neobtěžovala *vyndává sirky a chystá se škrtnout*) No...musím uznat, že mu nevěřím, že mi to zbaštil (já taky ne, málo kari a jedu), ale aspoň se nebude moc vyptávat.

"Můžete tu studovat na profesionální záchodovou štětku nebo zelený kyblík se žlutýma kytičkama, ;-) ale potřebujete souhlas vašich rodičů."

"Tak to bude problém. Mí rodiče jsou totiž mrtví. Pepka se netrefila a zasáhla je." I když tady možná ne...kdo ví? (Křoví.)(Ví-kdovíci ví co říci…)

"To je mi líto. V tom případě vás samozřejmě přijmu jako kartáč na boty. Jen se mi zdá, že asi nemáte potřebné vybavení (hm, v jedenácti se na něm těch štětin ještě moc neurodilo - ale tak hlavu ještě má, ne)(A kde?). Máte peníze aspoň na toaletní papír?"

"Ne." Přiznám a zklopím (já vyklápím žaludek, kdo je na tom líp?)(Já, protože jsem ho už vyklopila) hlavu. To to pěkně začíná. Teď se mi uctivě omluví a vyklopí, ať jdu hezky domů, když skoro nic nemám (můžeš prodat své tělo, od toho tu přeci jsi, ne)(Nemůže. Kdo by ho koupil?).

"To nevadí, pro tento případ tu máme fond, ze kterého vám nakoupíme potřebné vybarvení(Co? VYBARVENÍ?). Myslím, že když chceme stihnout slavnostní večeři na zahájení školního roku, měli bychom sebou hodit nazí z okna a zpívat při tom kambodžskou hymnu." Pochopím a následuju Brumbála ke krbu, kde mi podává (let)antrax a říká: "Příčná ulice".

----------------------------------------------------------------------------

Bez mučení přiznávám, že jsem v šoku. (A co teprve s mučením? +žhaví palečnice+) Stojím uprostřed rušné ulice, doslova přecpané nejrůznějšími obchůdky s tím nejroztodivnějším zbožím a čekám až mě někdo ušlape. Pravda, Voldy (neříkáš mu ksicht nebo idiot?)(Trocha úcty se přece jen našla) mě sem jednou vzal, jako (odměnu) kuriozitu, že jsem poprvé nevydal ani hlásku, když mě veřejně mučil. Potřeboval ty peníze, aby mohl uspořádat oslavu svého svátku, který vyhlásil na každý den v roce. Jenže to už bylo dávno. Měl jsem asi čtyři....Nebo tři rumy? Nevzpomenu si (tak to jich asi bylo víc). V každém případě se to tomudle (já tě tomudlnu až přijdeš o hlavu. Obě.)(Já ti pomůžu) vůbec nepodobalo. Tehdy tu byla samá špína (tebe nevyjímaje). Zaprášené výlohy za často rozbitým sklem, přes které mimochodem stejně nebylo skoro nic vidět, skrývaly (tak pro to přes ně nebylo nic vidět, ne? Chytrolíne, nauč se kontradikce, než začneš psát) samé nechutnosti z černé magie (tady je vidět, že Erotic City má pobočky opravdu všude). A hlavě jsme tu byli jen my dva (jak romantické).

Teď je to jiné. Brumbál mě radši bere za ruku, abych se seztratil (seztratit znamená 'ztratit se za pomoci starší svéprávné osoby;' Pozn. red.)(Hele, neochuzuj můj slovník ;-)). Myslím, že je to ale zbytečné, protože mu stejně všichni ustupují z cesty. Asi si ho ti lidé váží(Jasně, kdo by si v masně neobjednal 20 deka Voldyho…) a přeměřují, zatímco mě měří odpor a torzní napětí. Vzpomínám si, co jsem si o něm přečetl.

Albus Persival Wulfrik Life of Brian Brumbál, nositel Merlinova řádu první třídy, největší čaroděj téhle a támhleté doby. A samozřejmně ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích. No páni (jo, to už víme, že je to chlap - ikdyž o tobě začínám mít pochybnosti)!(Nerozčiluj se, musí tu být něco opsaného z knihy. Jinak by to přeci nebylo ono.) Že já mám na ty mocné čaroděje z P…ekla kliku...

Procházíme pokřivenou, dlážděnou ulicí, která se z jakéhosi nepochopitelného důvodu jmenuje Příčná. Je tu děsný hluk. Všude lítají sovy-a-to byl netopýr?! (máš taky hlad, viď, no.)(Objednám si supa a naučím ho jíst "tyhle slátaniny". Snad mi brzo neumře hladem.)

Brumla, jak jsem si ho právě přejmenoval(a máš na to patent?) (tohle přezdívání je úplná choroba - a mluvě o zdích, mám tu bezprizorní cisternu betonu…), trvá na tom, že mi nejdřív koupí mudlovské oblečení, které mi bude v Bradavicích úplně k ničemu, ale detail. Pak zajdeme pro školní hábity, učebnice, kotlíky, váhy a já nevím, pro co všechno ještě (budiž tvá nevědomost prohlášena za svatou). Nakonec poctíme svou návštěvou obchod se zvířaty (nakoupil ti novou výbavu, takže tě teď může výhodně prodat, chápu)(Já chci supa vedle rybky. Má velkou hlavu a vypadá hladově. Taky si koupím nějaké jídlo pro opičky. *vetřela jsem se do obchodu a nenápadně sleduji dvě individua*).

Jen co vstoupím do dveří, zůstanu stát jako přikovaný (to bude těma betonovejma teniskama; teď pojď, k přístavu se jde tudy). Je tu, pokud je to vůbec možné, ještě mnohem větší hluk, než v celé příčné dohromady (vzhledem k tomu, že tento obchod je součástí příčné, z tvého výroku vyplývá, že zbytek ulice je naprosto tiché místo)(Ne, to dělá ta opička s klaksonem u jeho ucha)! Nějaké babky si stěžujou, jak jsou ty klece těsné(babky v kleci?*směšná představa*) (a ještě že jsou v koutu s použitým zbožím, ne), je zde slyšet i vysoký hlásek, dohadující se s někým o dnešním obědě a nějaká podle hlasu urozená dáma pobízí ostruhami a bičem své dítě, aby se poprvé pokusilo vzlétnout...VZLÉTNOUT!?!?!?! (Tady se někdo učí hrát Beethovenovu Elišku na počítačové klávesnici)(Voldík tě nenaučil létat? Vždyť to umí…)

Pořádně se rozhlédnu po obchodě a zděšeně zjišťuju, že prodejna je nastražená past a všichni mě chtějí sežrat zaživa, až na starší prodavačku a zvířata, totálně prázdná!!! To by ale znamenalo, že já rozumím jazyku zvířat!!! (Jo, vykřič to světu… na mý ucha ohledy neber… bubínky se regenerujou… i ty revolverový +prásk+)

Z mého překvapení mě vyruší až hlas tý hovorový prodavačky: "Přejete si něco, pane?" Rozhlédnu se, abych zjistil, koho tady oslovuje 'pane.'

Ohlédnu se za sebe-tam vám stojí Brumla, co mě rentgenuje (rentgenuje jinej pan doktor, Brumbál je praktik, ten jenom svlíká) svým zkoumavým pohledem a za ním nejmíň pět dalších zákazníků. "P-promiňte." Vypravím ze sebe a vejdu do toho kouzelného obchodu. No jo. Ono se to řekne, vybrat si zvíře, jenže když mě ti tvorečkové (na tomhle místě se mam jako roztéct, jo?) uviděli, nějak asi poznali, že jim rozumím a teď se mě všichni snaží přemluvit, abych si je koupil! Tu pokřikuje úžasná vydra (chráněné to zvíře +volá Bursíkovi+), támhle zas čiperný kalous ušatý, hned vedle nádherná sova pálená a támhle-no páni-dokonce malinký hádek v nebelvírských barvách (já už se divím jen tomu, že tady není vykřičník)(Já se nedivým ničemu.).

Abyste tomu rozumněli (já tomu rozumnět nebudu, ani když si vyoperuješ n a pojdeš), ten hádek mluví jinou řečí, než ostatní zvířata (jo, je z Venezuely, tvé rodné země, mimochodem). Všichni hadi mluví jinak, než psi, kočky, opice, no prostě zbytek, ale hadí jazyk jsem už od narození vykleštil od přísudku. Voldík se se mnou vždycky bavil hadím jazykem (Bavit se. Hadím jazykem. Rozeklanym)...

Procházím se ko (teď ses projevil) krámku sem a tam, když tu mou pozornost upoutá jakási zlatá kulička...ne, je to vejce ptáka loskutáka (jo, Gondíky na něj!). Nádherné zlaté třpytivé vejce (prostě miláššek dráááššeek). Jako by mě (vedla) osahávala nějaká neviditelná ruka, popojdu až k němu a položím na ně své ruce, ze kterých začne vycházet oslepující bělostná záře. Ani nedýchám (dobře ti tak), nepokouším se tomu zabránit (tohle se mu děje poté, co se dotknul zlaté koule..? Že já to vůbec řeším), i když nechápu, co se děje, nevšímám si užaslých pohledů ostatních v krámku a nechávám se vést pouze svým instinktem (zatímco wlkeR evakuuje všechno do osmnácti let věku, s čestnou výjimkou fangirls, které už tohle všechno viděly)(Mája zachraňuje zvířátka. Zoofily netoleruje!).

Trvá asi ještě minutu, než mé ruce přestanou zářit a minimálně další půl minuty, než se přítomní lidé a zvířata vzpamatují (to byl, dle reklamy na lampy Lumex, docela dlouhej - no přečtěte si to sami!). Zkrátka jsme všichni v šoku. Ale nejvíc já, protože to vejce se právě začíná klubat! (To máš co dohánět.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lina lina | Web | 17. února 2009 v 19:20 | Reagovat

a z vajíčka vystřelila boxerská rukavice:D Tohle se vám povedlo...kde vy na tyhle bláboly vždycky narazíte?:D

2 lina lina | Web | 17. února 2009 v 20:08 | Reagovat

http://www.crunchyroll.com/?src=logo tady je to taky:D a český titulky k tomu jsou taky:D http://anime.akihabara.cz/6103-Skip-Beat

a stahuju to odsud http://anime.akihabara.cz/6103-Skip-Beat

3 lina lina | Web | 17. února 2009 v 20:09 | Reagovat

http://www.animetake.com/anime/skip-beat/ tohle je download...

4 wlkeR wlkeR | Web | 18. února 2009 v 14:01 | Reagovat

1:  Google. A věř, že pokračování je HORŠÍ.

5 Žozefa Žozefa | Web | 24. února 2009 v 17:07 | Reagovat

Ve jste fakt dobrá glosovací dvojka x)

Pokračování je horší? Že by se někdo pokusil propojit HP s Odkazem dračích jezdců a kdo-ví-čím-ještě... nebo mě to překvapí? x)

6 wlkeR wlkeR | Web | 25. února 2009 v 15:59 | Reagovat

Jsi ostřílená ghlosátorka, tebe to nepřekvapí. Ale nebudu tvrdit, že nesejme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama